Úroveň péče o CMP v Polsku se v posledních letech významně zlepšila. Pod vedením osob, jako je prof. Anna Członkowska a jiných, se počet iktových center zvýšil z pouhé hrstky v roce 2010 na dnešních 170.|
Polsko se však nezaměřovalo pouze na zvýšení počtu, ale i na zlepšení péče. Ve většině zemí na světě, které jsme analyzovali, jsme zjistili, že se jim podařilo zvýšit % všech pacientů s CMP na národní úrovni, kterým byla podána rekanalizační terapie, v průměru o 1 % ročně. V Polsku mezi lety 2010 a 2015 dosahovali průměrného zvýšení okolo 2 % ročně! Péče o pacienty se transformovala, přičemž některé referenční nemocnice dnes mají průměrný čas od přijetí do podání injekce 45 minut.
Nicméně po počáteční explozi nadšené aktivity se hybný moment počínaje rokem 2015 zpomalil a čísla přestala v určitém rozsahu dále růst. Všichni víme, že při dietě je nejtěžší shodit poslední dva kilogramy k dosažení cílové váhy a možná je to i případ péče o CMP v Polsku.
Měly by tyto polské nemocnice, které dnes již dosahují průměrného času od přijetí do podání injekce okolo 45 minut tyto výsledky konsolidovat nebo by se měly snažit překonat hranici 30 minut, jaké například dosahují ve většině nemocnic v sousední České republice?
Může se zdá, že 15 minut je zanedbatelných, ale podle publikace vydané autorem Saver a kol. (2013) znamená každých 15 minut, o které se zkrátí léčba pacienta s CMP, absolutní snížení mortality o 4 %, snížení symptomatického ICH o 4 % a zlepšení šance na nezávislý život po propuštění o 4 %. Jinými slovy 15 minut může pro pacienta představovat rozdíl mezi jízdou na kole nebo sezením na invalidním vozíku.
Z návštěv mnoha nemocnic v Evropě jsme získali zajímavý poznatek: existuje velmi velký rozdíl v názoru, jak významných je každých 15 minut, o které je čas od přijetí do podání injekce delší. Jako by existovaly tři různé úrovně léčby se třemi různými přístupy a odlišnými postupy léčby v závislosti na úrovni, které se nemocnice snaží dosáhnout.
Když pozorujete nemocnice, kde v průměru dosahují 30 a méně minut, rychle si uvědomíte, že přemýšlí jinak. Pro ně je čas absolutní prioritou. Rovněž se jinak chovají a uplatňují kombinaci následujících opatření.
- Se svými partnery na záchranné službě mají zaveden systém prenotifikace.
- Pacienta přiváží přímo na radiologické oddělení a neplýtvají časem zastávkou na urgentním příjmu.
- CT interpretují na místě a pokud je pacient kandidátem k léčbě, je mu rovněž podána přímo v místnosti CT.
- Před přijetím rozhodnutí o léčbě je zajímají pouze některé prioritní laboratorní výsledky a často využívají vyšetření provedených v místě poskytování péče.
Zajímavé je, že nemocnice s průměrným časem okolo 45 minut mají mírně odlišný přístup. Ne že by pro ně čas nebyl důležitý. I ony odvádí náročnou práci, aby dosáhly času pod 60 minut. Ale jako by byly spokojené s úrovní, které dosáhly, a přestaly se snažit o další zlepšení. V takových nemocnicích často slyšíme konkrétní důvody, proč některé výše uvedené kroky nelze na jejich jednotce provést, nebo proč podle jejich názoru již 15 minut nepřináší významné zlepšení.
Nemocnice, které v průměru dosahují času okolo 60 a více minut, mají často velmi odlišný přístup. V některých případech způsobují významná zpoždění jen jedna nebo dvě věci, jako je čekání na výsledky rozboru krve, v jiných se jedná o všeobecnou absenci spěchu. Zajímavé je, že nemocnice, které dnes léčí pacienty do 30 minut, se ohlédnou zpět a říkají: „Co jsme celou tu hodinu dělali?“
Dnešní otázkou pro Polsko, podporované osobním zapojením prof. Anny Członkowské a oficiální podporou Národního poradce pro neurologii, je kam směřovat. S aktuální významnou podporou Iniciativy Angels ze strany osobností ze zdravotnictví a státní správy si začínáme všímat, že se hybný moment otáčí opět správným směrem.
