Konzultantka Angels Maria Koneva ve zkratce shrnuje: „Jakmile tím projdete, umíte to navždy.“ Přečtěte si, jak principy zážitkového učení podporují dopad simulačního tréninku na péči o cévní mozkovou příhodu.
Na začátku roku 2019 dostával na Ukrajině farmakologickou rekanalizační terapii pouze 1 z 200 pacientů s cévní mozkovou příhodou. Četnost trombektomie byla ještě nižší, sotva postřehnutelný 1 pacient z 1 000. Přestože míra rekanalizace rok od roku rostla, bylo to v bolestivě malých přírůstcích z nízké základny.
V žádném roce míra rekanalizace nenarostla o více než 31 procentních bodů, ale to se mělo změnit.
Počínaje únorem 2019 tým neurologů a pedagogů v oboru neurologie představil 106 členům iktového týmu z celé Ukrajiny školicí kurzy v péči o akutní cévní mozkovou příhodu. Deset interdisciplinárních skupin neurologů, neurochirurgů, iktových sester a lékařů JIP a ZZS se zúčastnilo dvoudenního kurzu simulace CMP v Poltavské regionální nemocnici na východě země, kde bylo otevřeno simulační centrum – druhé ve východní Evropě. na Světový den CMP v roce 2018.
Na celosvětovém kongresu CMP (World Stroke Congress) v následujícím roce bylo oznámeno, že do konce roku 2019 celkový počet pacientů podstupujících rekanalizační terapii na Ukrajině vzrostl o 90 % a míra trombolýzy v nemocnicích, které se zúčastnily školení, o více než 200 %.
Poltavský tým dospěl k závěru, že simulační trénink péče o cévní mozkovou příhodu měl okamžitý, významný a měřitelný dopad na kvalitu péče.
Klíčové poznatky, jak a proč se tak stalo
Přednosti učení založeného na simulaci jsou dobře známé. Ve skutečnosti byl řecký filozof Aristoteles první, kdo – asi před 2 400 lety – poznamenal, že „věci, které se musíme naučit, než je budeme moci dělat, se učíme tím, že je děláme“.
Roli simulačního výcviku ve zdravotnictví propagoval doktor David Gaby, anesteziolog, který čerpal z principů výcviku letců a astronautů, aby pomohl zdravotnickým pracovníkům osvojit si nové dovednosti bez rizika pro pacienty.
V nouzové iktové péči byl pozitivní vliv simulačního výcviku prokázán významným zlepšením ve skutečném řízení pacienta a výsledky, například zkrácená doba, se díky lepší týmové práci a důvěře lékařů dělat lepší rozhodnutí, dostavují rychleji.
Každý, kdo chce pochopit, jak a proč simulační trénink zlepšuje péči o cévní mozkovou příhodu, najde spoustu odpovědí jak v recenzovaných případových studiích, tak v široce chápaných přínosech zkušenostního učení. Pro všech pět klíčových poznatků o simulačním tréninku v prostředí CMP se lze stejně tak spolehnout na skupinu konzultantů a vedoucí týmů iniciativy Angels, kteří sdílejí své zkušenosti s řadou simulací – od simulací akutních cest v nemocnici po scénáře založené na simulačním centru k optimalizaci rozhodování a postakutní péče.
1 Bezpečné místo k učení a reflexi
Simulační trénink poskytuje výuku v malých skupinách v bezpečném prostředí, říká Silvia Ripamonti, vedoucí týmu Angels pro pět středoevropských zemí, včetně České republiky a Bulharska. Ultramoderní simulační centrum ve Fakultní nemocnici svaté Anny v Brně v České republice, je jedním z nejvytíženějších týmů Angels v Evropě. V Bulharsku se v nemocnici Saint Anna v Sofii a Saint Panteleimon Hospital v Plovdivu konají dvoudenní akademie CMP.
„Simulace odstraňuje strach,“ říká Maria Koneva, která pracuje v Moskvě a připojila se k iniciativě Angels z touhy změnit zdravotnický systém ve své zemi.
„Je to bezpečná zóna,“ potvrzuje Claudia Queiroga. Claudia, která je nyní členkou základního týmu iniciativy Angels, je bývalou konzultantkou v Portugalsku, kde na pohotovosti zažila in-situ simulace hyperakutní fáze CMP.
Simulační trénink rovněž poskytuje příležitost zamyslet se nad svými činy v nehodnotícím prostředí, dodává.
Simulace hraní rolí se obvykle skládá ze tří fází – briefingu, scénáře a shrnutí. Během shrnutí dostávají účastníci expertní zpětnou vazbu v nehodnotícím, podpůrném prostředí. Tato příležitost k reflexi je klíčovým prvkem praktického učení podle filozofa a reformátora vzdělávání Johna Deweye, který věřil, že „se se neučíme ze zkušenosti, učíme se z reflektování zkušenosti“.
2 Učte se lépe a déle
Zážitkové učení urychluje učení a zlepšuje zapamatování. Nejen, že se u studentů s větší pravděpodobností vytvoří osobní spojení s materiálem, ale rovněž se naučí hodnotu chybování.
Je úžasné, kolik učení se odehraje za pouhé dva dny, říká Lev Prystupiuk, konzultant Angels pro východní Evropu a střední Asii. Lev, endokrinolog, jehož zkušenosti zahrnují poskytování dobrovolnické lékařské péče v odlehlých venkovských oblastech rodné Ukrajiny, se podílel na zřízení Simulačního centra v Poltavě. Říká, že po školení založeném na simulaci v Poltavě lékaři bez předchozích zkušeností s léčbou cévní mozkové příhody začnou léčit pacienty s cévní mozkovou příhodou ve svých vlastních nemocnicích a ve svých zemích.
Učení se urychluje nejen prováděním činností, ale rovněž je posíleno prohlížením a analýzou videonahrávek scénářů a získáváním vhledu na vlastní chování.
„Když se díváte, jak děláte chybu, nikdy na to nezapomenete,“ říká Alicia Arjona, konzultantka Angels ze Španělska. Maria Koneva potvrzuje: „Jakmile tím projdete, umíte to navždy.“
3 Kompetence, důvěra a spojení
Když lékaři, kteří se zúčastnili simulačního školení začnou léčit své pacienty, jsou přesvědčeni, ze dvou důvodů, říká Mateusz Stolarczyk, vedoucí týmu Angels v Rusku, Polsku a na Ukrajině. „Jedním z nich je, že vědí jak, a rovněž mají podporu iniciativy Angels při realizaci.“
Silvia souhlasí s tím, že „největším výsledkem je, že lékař má větší jistotu, když uvede do praxe to, co se naučil“. Je to důvěra někoho, kdo těžil z hraní rolí při rozhodování se zkušenými lékaři, získávání odborné zpětné vazby o svých pozorováních během neurologických vyšetření nebo zkrácení času na cestě akutní CMP během in-situ simulací.
Nejen, že dostali všechny relevantní a správné informace od vynikajícího odborníka, který má zkušenosti, aby složité dělal jednoduchým, mohou se rovněž spolehnout na budoucí podporu a mentoring, říká Maria .
Silviina zkušenost to potvrzuje: „Když lékař, který nikdy předtím mrtvici neléčil, dokončí simulační výcvik, školitel řekne: „Až budete mít prvního pacienta, zavolejte mi." A když zavolají, najdou na druhém konci linky mentora, který říká uklidněte se, pojďme se řídit kontrolním seznamem, dodržujte protokol.“
4 Týmová práce napříč obory
Týmová práce je nezbytná v případě lékařské pohotovosti a zlepšení komunikace mezi členy interdisciplinárního týmu, zejména v hyperakutní fázi, a je jedním z klíčových výsledků simulačního tréninku.
Týmová práce má rovněž svou roli v post-akutní péči, říká Claudia, která se nedávno zúčastnila semináře postakutní simulace v simulačním centru v Aveiru v Portugalsku, spolu s projektovým manažerem Ritou Rodrigues, která koordinuje vzdělávání a školení pro tým konzultantů v Evropě a řídí účast na mezinárodních setkáních, seminářích a konferencích.
Semináře se zúčastnily dva interdisciplinární týmy z různých nemocnic, které zahrnovaly rehabilitační sestru, fyziatra, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, logopeda a nutričního terapeuta.
Na rozdíl od hyperakutní fáze post-akutní specialisté obvykle nepracují jako tým, a často se účastníci ze stejné nemocnice nikdy dříve nesetkali, říká Claudia. „Jeden specialista může přijít během dopoledne, jiný odpoledne a bude se spoléhat na informace v záznamu pacienta.“
Během simulačního semináře v Aveiru si však účastníci uvědomili, že týmová práce a sdílené rozhodování napříč obory v postakutní péči je pro pacienta přínosné.
Účastníci navíc lépe porozuměli svým rolím a plněním úkolů, které v rámci simulace obvykle vykonávali jiní specialisté, měli možnost vyzkoušet si práci druhých.
„Bylo to velmi přínosné pro týmového ducha a budování týmu,“říká Claudia.
5 Pohled pacienta
V post-akutní simulací herci, kteří byli zařazeni jako „pacienti“, poskytli cennou zpětnou vazbu z pohledu pacienta, říká Rita a dodává, že zapojení aktéři činí simulaci pro účastníky velmi reálnou a zážitek je tak skutečně pohlcující.
„Zapojili jsme aktéry do sezení o simulaci a týmy měly velký zájem slyšet, jak pacienti vnímají projekce a rozhovory během léčby a jaký to je pocit. Pacienta se nikdo nikdy neptá, takže bylo velmi cenné slyšet tento pohled.“
Neméně cenný je vhled, který poskytuje hraní role pacienta samého ,jak zjistil Mateusz Stolarczyk, když hrál roli pacienta během simulace v Petrohradě.
„Odnesl jsem si, jak důležité je informovat pacienta o tom, co se děje," vzpomíná. „Věděl jsem, že to byla jen simulace, alepřesto jsem byl nervózní.“
