"Our protocols are in place, we've done the simulations and my stroke team is well trained, but most of our patients still arrive outside the time window." If this is the case in your hospital, read how we are solving this "final frontier" in stroke care.
Na jednom konci spektra máme Rakousko, kde podle údajů zveřejněných v rakouském registru cévních mozkových příhod přibližně 70 % takových pacientů dorazí do nemocnice do 3 hodin od nástupu příznaků. Na druhé straně máme údaje z nemocničního registru v Mexiku, podle kterého pouze asi 25 % pacientů přijíždí včas. V čem je rozdíl?
V iniciativě Angels věříme, že naším úkolem je řešit složitosti a nezpůsobovat ještě větší komplikace. Když se tedy potýkáme s takovýmto typem problému, vždy se jej snažíme nemilosrdně zjednodušit, než se ho pokusíme vyřešit. Při analýze světlých míst, jako je Rakousko, a jejich porovnání s nemocnicemi, jako je tato v Mexiku a dalšími, která mají ještě horší hodnoty, se domníváme, že tento problém se musí řešit zaměřením na tři aspekty:
1. Mít dobré geografické pokrytí nemocnic „Stroke Ready“ v regionu, aby pacienti opravdu měli šanci dorazit včas, jakmile si uvědomí, že mají příznaky. Což je jistě případ Rakouska, jehož cílem bylo takové pokrytí, aby většina pacientů s cévní mozkovou příhodou měla nemocnici „Stroke Ready“ v dojezdové vzdálenosti 45 minut.
2. Work with ambulance services to deliver stroke patients only to Stroke Ready hospitals. V rozvinutějších regionech by to mělo zahrnovat pokročilejší kontrolní seznamy pro vyšetření okluze velké cévy v rámci výběru, kam pacienty s cévní mozkovou příhodou odvážet.
3. Educate the at-risk population about the signs of stroke and what to do when they appear.
V posledních 4 letech jsme měli velký úspěch, když jsme regionům pomáhali zlepšit jejich regionální pokrytí iktových služeb. Jen v Evropě jsme pomohli více než 130 nemocnicím, které dříve pacienty s cévní mozkovou příhodou neléčily, implementovat iktové protokoly. Naše práce ještě neskončila – pomocí matematických vzorců a mapovací technologie podobné té, která se používá v Rakousku, můžeme nyní pomáhat regionálním iktovým koordinátorům při plánování regionálního pokrytí a novým nemocnicím při zajištění pokrytí.
Na příkladu Bulharska, které přijalo důležitý krok sledování počtu pacientů s cévní mozkovou příhodou přijatých do nemocnic, jsme se poučili, že záchranné služby nejsou na cévní mozkové příhody připraveny. V jejich případě bylo zjištěno, že ze 134 nemocnic, které přijímaly pacienty s cévní mozkovou příhodou, jim pouze 34 poskytovalo akutní péči. Dramatický výsledek, ale také velmi důležitý první krok při řešení problému. Nejlepší pozici pro vyřešení tohoto problému mají záchranné služby: Z našich pozitivních příkladů na Slovensku a ve Španělsku jsme se dozvěděli, že to lze provést pomocí snadno implementovatelných protokolů a zpětné vazby, která zajišťuje jejich implementaci.
Aspekt, jehož řešení se zdá být o něco obtížnější, je třetí – vzdělávání rizikové populace. Vypadá to dost jednoduše – identifikovat ohroženou populaci a poučit je o příznacích CMP a co v takovém případě dělat. The challenge is that the average age of stroke is around 70 years and finding ways to communicate to them over digital and social channels is not as easy as it may be to younger populations.
The second problem is that, whether we like it or not, no one wants to talk about stroke. Tato děsivá nemoc je často vnímána jako „jen další nemoc, která by mě mohla zabít, se kterou nemohu nic dělat“, takže se lidé často vědomě rozhodnou na to nemyslet.
Možná je na čase podívat se na naše potenciální pacienty s cévní mozkovou příhodou trochu jinak. Když jednou jsem procházel velkou iktovou jednotkou v Bělehradě, něco mě osvítilo – nejsou to jen iktoví pacienti, to jsou něčí prarodiče! Toto je místnost plná nemocných prarodičů!
Nedávno byla v Itálii provedena opravdu zajímavá studie, která ukázala, že první věcí, kterou 90 % pacientů s cévní mozkovou příhodou udělalo poté, co se u nich objevily příznaky, bylo požádat někoho o pomoc. V téměř 70 % případů byl tento „někdo“ příbuzný nebo přítel. Bohužel v této studii pouze 30 % lidí požádaných o pomoc doporučilo zavolat sanitku. Jinými slovy, pokud chceme vzdělat lidi, pokud jde o cévní mozkové příhody, měli bychom najít způsob, jak vzdělávat naše prarodiče a jejich děti.
Také jsme zmínili, že lidé nechtějí o takových věcech, jako je cévní mozková příhoda mluvit, tak proč se nepoučit z jiných projektů na zvyšování informovanosti o nemocech, jako je jízda Distinguished Gentlemen (Elegantní gentlemani), která našla způsob, jak zapojit muže do věcí, na které také nechtějí myslet, jako jsou rakovina prostaty a sebevražda. Podařilo se jim zapojit muže do něčeho, o čem vlastně chtěli mluvit – například „elegantní“ oblékání jako gentlemani ve filmech ze 70. let a jízda na motorce.
Víme, že existuje jedna věc, o niž se naše riziková populace zajímá a hovoří o ní – a to jsou vnoučata. Proč to nevyužít jako způsob, jak vzdělávat celou rodinu o cévních mozkových příhodách a zároveň dát dětem způsob, jak více komunikovat se svými prarodiči?
Takže jsme vyvinuli program, kde si děti ve věku od 5 do 9 let mohly vybrat dva prarodiče / rodinné přátele / tety nebo strýce, které budou vzdělávat v rámci své mise, a stali se tak hrdiny FAST. Ve spolupráci s odborníky z katedry vzdělávání na Makedonské univerzitě jsme vytvořili pětitýdenní program, ve kterém se děti budou bavit, zapojovat, sledovat zábavné animace a přizpůsobovat „karty zpráv“ pro své prarodiče a poučovat, jak bojovat se zlou sraženinou, která způsobuje CMP. Rovněž zapojujeme rodiče prostřednictvím webových stránek a náhodně je vystavujeme veškerému materiálu, který si děti přinesou domů.
Krize covid-19 vyústila v zavírání škol, což implementace zastavilo. Museli jsme se tedy vrátit na začátek. Potřebovali jsme najít „digitální“ způsob, jak komunikovat s dětmi, a přitom zachovat zábavnost a interaktivitu, které jsme měli ve třídách. Také jsme stále chtěli, aby se děti ujaly poslání vzdělávat své prarodiče. Největší výzvou digitálních programů, jak jsme všichni nedávno zjistili během všech virtuálních konferencí a školení, je najít způsob, jak lidi zaujmout.
Naším řešením bylo proměnit pětitýdenní školní kampaň na 5 digitálních elektronických knih plných zábavy, her, animací a aktivit, které mají zážitkovým způsobem vzdělávat všechny členy rodiny. To keep engagement levels high, we also completely overhauled the website (fastheroes.com) and gamified the whole experience. Jinými slovy, všechno, co rodina dělá online, je odměňováno body a odznaky, které mohou použít několika způsoby. Mohou se srovnávat se svými přáteli na žebříčku skóre, mohou pomocí bodů odemknout online hry a dokonce mohou pomocí bodů kupovat digitální obsah Hrdinové FAST, který si mohou sami stáhnout.
Jako pilotní projekt jsme zahájili digitální kampaň v Portugalsku, Španělsku, Maďarsku a Polsku a doposud jsme do programu zapojili více než 7 000 rodin. Po úspěchu pilotního projektu jsme nyní začali rozšiřovat digitální kampaň i do dalších zemí.
Some early data from a group of parents, whose kids participated in the FAST Heroes campaign in Greece, showed that only around 4% of the parents knew the most common symptoms of stroke before implementation. This number jumped dramatically with 88% being able to recall at least 3 symptoms after implementation.
Doufáme, že když najdeme způsob, jak zapojit naši rizikovou populaci do něčeho, do čeho se zapojují rádi (jejich vnoučata), a tím, že se setkají s našimi zprávami nezapomenutelným a zábavným způsobem, můžeme dosáhnout stejný účinek při přenosu vědomostí o nejčastějších příznacích cévní mozkové příhody a nutnosti okamžitého volání sanitky na čísle 112.
Pokud tomu tak bude, možná jsme našli způsob, jak zdolat poslední hranici v léčbě akutní cévní mozkové příhody.
