ŘEŠENÍ NA BAJAN
Sol: Jak dlouho jste „angel“?
Bayan: V květnu 2023 to budou čtyři roky.
Sol: Co vás nejvíce motivuje ve vaší práci?
Bayan: Jde o to slyšet o zachraňovaném životě pacienta, o kvalitní léčbě, kterou pacient v nemocnici podstoupil, a o tom, jak nadšené týmy pro cévní mozkovou příhodu znamenají rozdíl, který učinily pro každého pacienta.
Můj dědeček z matčiny strany měl cévní mozkovou příhodu a trpěl dlouhou dobu. Jmenoval se Nemer, což je v angličtině „tiger“, ale znamená to, že byl velmi statečný, velmi tvrdý a chytrý muž. Bohužel trpěl diabetem, který byl léčen inzulinem, ale byl špatně kontrolován. Časté vystavení hypoglykémii zvýšilo riziko cévní mozkové příhody. Měl několik menších cévních mozkových příhod a kvůli nedostatečnému povědomí o cévních mozkových příhodách nebyl včas léčen.
Mrtvice ovlivnily jeho paměť a motorické dovednosti. Nakonec už nedokázal poznat moji matku – svou vlastní dceru – a rozzlobil se, že ho moje babička, která byla jeho životní láskou, nikdy nenavštívila v nemocnici. Zapomněl, že zemřela, a věřil, že o něj jeho láska už se nestará.
Cévní mozková příhoda nejenže usmrcuje mozkovou tkáň, ale může vám také zlomit srdce. Proto je tato práce mojí vášní – aby si ostatní dědečové mohli zapamatovat všechny staré dobré vzpomínky a vytvořit nové. To si zaslouží každý.
Sol:Aha, myslíte si, že urazíte v Andělech víc kilometrů? Myslíte si, že byste udělali totéž i v jiné práci?
Bayan: Upřednostňování pacienta je to, co mě nutí k tomu, abych svým pacientům s cévní mozkovou příhodou poskytoval/a tu nejlepší péči. Myslím, že bych měl stejnou míru oddanosti v jakékoli jiné práci, vždy udělám něco navíc, ale v Andělech je to emocionální část, která vás přiměje dělat více.
Sol: Povězte mi o přínosném zážitku ve vašem čase v Andělech.
Bayan: V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že jsem jedním z důvodů, proč 23letá pacientka s cévní mozkovou příhodou a nová matka vychovávají své dítě s neporušenými duševními a fyzickými schopnostmi. Zvláště proto, že jsem nová maminka a vím, jak těžké je pečovat o děťátko.
Sol: Pamatujete si první nemocnici, kde jste pracovali jako konzultant? Co je teď jiné?
Bayan: V první nemocnici, se kterou jsem pracoval, měl neurolog špatné zkušenosti s trombolýzou a nemocnice byla velmi rezistentní. Nyní má diamantové ocenění a zvažuje rozšíření své kapacity zdvihových jednotek.
Sol: Jaká je podle vás nejobtížnější část vaší práce?
Bayan: V Jordánsku poskytují státní nemocnice léčbu 70 % populace, což znamená obrovskou pracovní zátěž pro zaměstnance. V důsledku toho nejsou příliš otevřeni novým protokolům a cestám. Odpor a přesvědčování pacientů o tom, jaký rozdíl by mohli v životech pacientů s cévní mozkovou příhodou udělat, je nejobtížnější částí.
Sol: Jak se vám daří upřednostnit, když vás požádá o pomoc více než jedna nemocnice?
Bayan: Jsem jediným konzultantem Angels v Jordánsku a nemohu současně řídit velký počet nemocnic. Mou strategií je být upřímný ohledně toho, kdy budu moci zahájit poradenství, a zdůraznit, že to není proto, že jejich centrum je méně důležité než jiná centra, naopak – je to otázka načasování a kapacity.
Sol: Na čem by podle vás měla vaše země pracovat, aby byla zátěž náhlou mozkovou příhodou viditelná?
Bayan: Povědomí, většinou proto, že pacienti bohužel stále docházejí mimo terapeutické okno, což výrazně ovlivňuje trombolýzu.
Sol: Myslíte si, že model Angels je jedinečný? Proč?
Bayan: Samozřejmě ano. Dříve jsem pracoval ve třech terapeutických oblastech a Angels má největší dopad na životy pacientů a na lékaře. Pomoc, kterou nabízíme, a způsob, jakým komunikujeme, musí splňovat vysoké standardy a respekt, který nám na oplátku ukazují, jak je iniciativa jedinečná.
Sol: Jak tuto iniciativu vnímáte za pět let?
Bayan: Dovolte mi přednést dva pohledy. Jeden se rozšiřuje do nových zemí, zejména na Blízkém východě, protože v mnoha okolních zemích stále existují mezery ve zvládání mrtvice. Samotný Jordánsko, protože máme omezený počet neurologů, oficiální sankce ministerstva zdravotnictví za rozhodnutí lékařů pohotovosti v nemocnicích, kde nejsou žádní neurologové. To mi pomůže dosáhnout mé vize zachránit 5 000 pacientů ročně v Jordánsku.
BAJAN NA SOL
Bayan: Jak byste popsali současnou léčbu cévní mozkové příhody ve vaší zemi?
Sol: S mnoha příležitostmi ke zlepšení. I když jsme v posledních čtyřech letech udělali mnoho, stále potřebujeme důležité orgány (jako je ministerstvo zdravotnictví), abychom se více zapojili do vytváření povědomí, zejména v komunitě, aby lidé mohli rozpoznat příznaky mrtvice a pochopit důležitost rychlého jednání.
Bayan: Jaká je vaše každodenní motivace?
Sol: Bezpochyby je známo, že každé zrnko písku, které vložíme do naší práce, se odrazí v léčbě pacientů a v zachraňovaných životech. Když jdu do nemocnice a lékaři zmíní, že vědí o Andělech a vidím, že při léčbě pacientů používají naše materiály, naplňuje mě to hrdostí a dává mi to sílu pokračovat.
Bayan: Jaký byl okamžik, kdy jste měl/a pocit, že máte největší vliv na péči o cévní mozkovou příhodu?
Sol: Pokaždé, když mě lékař kontaktuje, protože má zájem o kurzy Angels nebo se ptá na materiály, nebo protože chce replikovat to, co jsme dělali v jiné instituci. V těch okamžicích mám pocit, že děláme něco jiného.
Bayan: Jaký příběh pacienta s cévní mozkovou příhodou vás nejvíce inspiroval?
Sol: Je to příběh centra v Ekvádoru, které se za tři měsíce dostalo z neléčebné do ošetřující nemocnice. V dubnu jsme absolvovali multidisciplinární školení, v květnu jsme úspěšně simulovali a v červnu byl jejich první pacient trombolyzován v rekordním čase. Když nám ošetřující lékař vyprávěl příběh, byl tak nadšený, že jsme se moc radovali. Nejen, že to zachránilo jeden život, ale otevřelo to této instituci dveře, aby začala šetřit mnohem více.
Bayan: Která z vašich nemocnic obsluhuje pacienty s cévní mozkovou příhodou nejvyšší kvality? A proč?
Sol: V Ekvádoru by to byla speciální nemocnice Eugenio Espejo, jedna z největších v zemi. Mají štěstí, že mají lékařského ředitele, který je velmi zapojen do andělů a chce zlepšit léčbu pacientů s mrtvicí. Velmi se snaží získat cenu Angels Award.
Také si představím nemocnici IESS v Ambato, první nemocnici v Ekvádoru, která získala cenu Angels. Během roku 2022 se dva lékaři z této nemocnice spojili s 15 dalšími institucemi, aby jim řekli, jak to dělají, a pomohli zlepšit procesy v nemocnicích, které to potřebovaly.
V případě Peru vede Národní institut neurologických věd neurolog, který se roky věnuje zlepšování procesů a léčby pacientů s cévní mozkovou příhodou. Jedná se o jednu ze dvou veřejných nemocnic v Peru, která má certifikaci WSO. Mají nejvíce údajů o pacientech v RES-Q a konstantní analýza jim pomohla zlepšit časy od dveří k jehle. Každoroční kurzy také pořádají pro celou lékařskou komunitu a v říjnu každý rok zahajují komunitní informační kampaň.
Konečně je zde Ricardo Palma Clinic, soukromé centrum, které získalo v roce 2022 certifikaci WSO díky týmu pro léčbu cévních mozkových příhod, který tráví hodiny a hodiny hledáním nejlepšího způsobu léčby pacientů s cévní mozkovou příhodou.
Bayan: Jaká byla vaše dosud nejtěžší výzva na vaší cestě Angels?
Sol: Na jedné straně se obrací na vládní orgány, aby zajistily, že cévní mozková příhoda skutečně zabírá prostor, který si zaslouží v rámci programu ochrany zdraví. V Ekvádoru jsme byli úspěšní, ale v Peru se snažíme o nemoc.
Další velkou výzvou je čas. Jsme pouze dva lidé ve dvou zemích a někdy nemůžeme reagovat na otázky institucí tak rychle, jak bychom chtěli.
Bayan: Čím se Angels liší od jiných zdravotnických iniciativ?
Sol: Ještě jsem nenašla, alespoň v Peru a Ekvádoru, iniciativu, která dělá to, co děláme. Jsme spojenci zdravotnického personálu, všichni sledují stejný cíl, abychom zlepšili poměr léčených pacientů, takže více pacientů s mrtvicí má další šanci na život.
Bayan: Jak vás osobně ovlivnila práce pro Anděly?
Sol: Když nám lékaři řeknou, že jejich nemocnice začala léčit díky Andělům a našim simulacím a školením, tak jsem nesmírně nadšený a spokojený s prací, kterou dělám.
Měl jsem v rodině případ náhlé mozkové příhody a pokaždé, když mi lékař poví o úspěšné trombolýze, myslím na toho člena rodiny, který čekal, až jeho oblíbená osoba vyjde z nemocnice, a na jeho radost, že je vidí zdravě a může společně sdílet nová dobrodružství. Vědět, že děláme vše, co je v našich silách, abychom vytvořili nové příležitosti pro miliony rodin, je skutečně neocenitelné.
Bayan: Co se ve vaší zemi od vašeho nástupu změnilo?
Sol: Nepochybně největším úspěchem byl Ekvádor, kde se nám podařilo zajistit mrtvici potřebnou viditelnost. Pár měsíců poté, co jsem nastoupil do Angels, byla podepsána dohoda s viceprezidentem Ekvádoru, ve které se 30 nemocnic během dvou let stalo centry připravenými na cévní mozkovou příhodu. Vytvořili jsme také informační kampaň se třemi různými ministerstvy, abychom i nadále propagovali povědomí mezi lidmi.
Bayan: Jaká je vaše nejlepší rada pro kolegy Anděly?
Sol: že se to zcela liší od toho, co mohli zažít v minulosti. Zmínil bych také spokojenost, kterou lze získat díky tomu, že změny ovlivňují životy pacientů. Řekl bych jim, že tým Angels je úžasný a že všichni máme společného a empatického ducha, kterého jsem na jiných místech neviděl.
Jsme rádi, když vidíme příběhy ze zemí, ve kterých jsme nikdy nebyli, máme zájem o replikaci osvědčených postupů od lidí, které neznáme, a oslavujeme úspěchy nemocnic, o kterých jsme nikdy předtím neslyšeli. Není to jen s lékaři a nemocnicemi, jsme motivací jeden pro druhého.
